O co jde v tak zvané automatické kresbě?

Ať se nám to líbí nebo ne, žijeme v radikálně pluralitní společnosti. Kromě jiného také našim smyslům se nabízí přehršel různých produktů a návodů na zaručeně šťastný a spokojený život. Jelikož jsme však bytostmi myslícími, neměli bychom se nekriticky čemukoliv, co má vzhled dobra, otvírat, ale vše zkoumat a ptát se, kam to vede.

Jednou z takových lákavých nabídek může pro někoho být tzv. automatická kresba, kterou se zabývá např. paní Tichánková z Mladé Boleslavi. Nekritickým nadšencům pro všechno nové a zajímavé bych chtěl ukázat na pozadí této praktiky. Na úvod je třeba bez obalu říct, že jde o praktiku náboženskou, ač to z několika vět oznámení o kurzu nemusí být hned zřejmé. Dozvíme se jen, že jde o jakousi intuitivní činnost, ke které budeme potřebovat trochu tvořivosti, a že se mimo jiné také naučíme něco o vlivu barev na svůj život.

Pro lepší poznání o co jde je dobré zahlédnout na Malovaný život, web paní Tichánkové a na jiné stránky tam doporučované. Ejhle, slovník se dosti mění. Vidíme, že paní Tichánková se inspiruje léčitelstvím, absolvovala jakousi esoterickou školu, hovoří se zde o meditaci, madalách, čakrách, iniciaci apod. (Např. čakry nebo mandala jsou termíny rozhodně náboženské.) Bezpochyby jsme tedy vtaženi do proudu zvaného často “New Age“ neboli novopohanství. V žádném případě nejde pouze o malování. Cílem této “intuitivní činnosti“ je, aby se člověk otevřel pro určitý myšlenkový a náboženský svět.

Dobrá, někdo ale řekne: „A co je na tom špatného?“ Zaprvé již to, že není otevřeně řečeno, že se jedná o náboženství. Tím mohou být někteří lidé oklamáni a v domnění, že se jedná pouze o „rozvíjení tvořivosti“, přinejmenším zbytečně vyhodí peníze za to, co by při zřetelném informování ihned odmítli.

Věc však může být ještě závažnější. Porovnejme informace o automatické kresbě s dalšími informacemi o automatickém psaní a podobných praktikách, které v této souvislosti nalézáme na mnohých webových stránkách zabývajících se okultismem, věštěním, reiki, konakty s “anděly“ apod. Je zřejmé, že zde podobně jak u mnohých jiných okultních praktik jde o praktiku, při které se člověk vědomě zříká vlastní vůle a uvažování a otvírá se na nějakou nepříliš definovanou inspiraci. („Automatická kresba je kresba neovlivněná rozumem a vědomím…“ – M. Tichánková.) Malování je jen projevem, výsledkem inspirace “vyšší silou“, podobně jak takovým projevem v jiných případech může být automatické písmo, kývání kyvadélka či stovky dalších způsobů používaných při věštění a spiritismu. Člověk se fakticky stává médiem. Nejde pouze o podvědomí (jakkoliv bychom ho definovali), nezůstáváme pouze na přirozené rovině, člověk se otvírá na duchovní svět.

Francouzský kněz Joseph-Maria Verlinde, který byl kdysi jedím z nejbližších spolupracovníků a učedníků Maharishi Maheshe Jogi, zakladatele Transcendentální meditace, na základě osobní zkušenosti i pozdějšího studia otevřeně říká, že při používání těchto praktik se člověk otvírá na osobní duchovní bytosti, které křesťanství nazývá démony. Říká ale také, že i v jiných náboženstvích, např. v islámu nebo v hinduismu existuje vědomí, že jde o duchy. (Více např. zde a zde.)

Přirozeně, tedy pomocí rozumu (a tudíž vědecky), se nedá vysvětlit, jak může automatická kresba např. „určit náš současný zdravotní stav” či „lokalizovat nemocné orgány”, jak uvádí v jednom svém materiálu lektorka Marcela Tichánková. Jinde čteme, že „zvláště přitažlivým momentem se stala možnost získání informací, které jinak zůstávají skryté“. (Skryté, tedy okultní.) Pokud toto automatická kresba „umí“, pak jsme v rovině duchovní, náboženské, ač v ní věříme nebo ne.

Někdo však opět namítne: „A co je na tom špatného?“ Odpověď na to již není tak jednoduchá. Záleží na tom, kdo se ptá. Pokud by se zeptal křesťan, odpověď by zněla asi takto: „Co má společného Kristus s Beliálem?“. Písmo svaté a nepřetržité učení Katolické Církve, ale i učení pravoslavných církví, jsou v této otázce jednoznačné a souhlasné. Jde o praktiky zakázané, neboť člověka otvírají na démonický duchovní svět, stojí v přímém rozporu s vírou v Jediného Boha, Stvořitele nebe a země, vedou k odklonu od Boha, jsou projevem pýchy lidského srdce s tendencí odpovědět kladně na záludné rajské pokušení „Budete jako Bůh…“ Tomu, kdo chce žít v přízni s Bohem, takový argument musí vystačit.

Žijeme však v době, kdy mnozí z těch, kteří se přinejmenším vzdáleně hlásí ke křesťanství, neznají Boží zákon ani nepoznali osobně Boží dobrotu a lásku a proto by jim tyto argumenty asi nestačily. Navíc je zde mnoho těch, kteří „tomu vůbec nerozumí“. Těm bych položil třeba takovou otázku: „Chceš být skutečně svobodný?“ „Chceš být skutečně šťastný?“ Pokud ano, tak „ruce pryč od toho“. Tyto praktiky Ti nezaručí ani jedno ani druhé.

Chceš se snad zříci své svobody a otevřít se na něco nebo někoho o čem či o kom nic konkrétního nevíš? Chceš vstoupit na cestu, o níž nevíš kam vlastně vede? Je zde reálné nebezpečí, že tě tyto praktiky vtáhnou do závislosti. Jsou podobně fascinující jak drogy a v jistém smyslu možná ještě více. Budeš stále hledat, budeš chtít více moci, poznání, štěstí… Ale nikdy toho nedosáhneš. Tvé srdce zůstane prázdné. Budeš se stávat stále více a více egoistickým… Možná dokonce později tak jak mnozí jiní zažiješ podivné psychické stavy, začneš slyšet podivné hlasy, začnou se dít věci přirozeně nevysvětlitelné, které však nebudou mít vždy pozitivní náboj a výsledek…

Jediná cesta ke skutečnému štěstí je cesta pravé lásky. To je láska, který nemyslí na sebe, ale která dává. Je to cesta náročná, ale realistická. Problémy v našem životě se nevyřeší „mávnutím kouzelného proutku“, otvíráním se na podvědomí nebo „vyrovnáváním energií“ (neznámých a nedokazatelných). Osvědčená moudrost našich předků říká: „Člověče přičiň se a Pán Bůh ti pomůže“. (Bohem se zde samozřejmě myslí Bůh osobní a jediný, Bůh Bible.) Je třeba nejprve pokorně uznat svou slabost, omezenost, i své chyby. Následně je třeba vybrat a vybírat dobro, odmítnout a odmítat zlo, a to především to vlastní. (Co je dobré a co zlé poznává každý ve svém svědomí, velkou pomocí je nám však také Boží zjevení, Boží zákon.)

Tedy jednoduše – používat rozum a následně vůlí volit vždy to, co je dobré. To je cesta pravého lidství, cesta pravé moudrosti. Dnes tolik rozšířené praktiky New age, mezi něž bezesporu patří i automatická kresba, jsou naopak návratem k pohanství, které člověka degraduje a činí závislým na neznámých tajemných silách, které si on sice chce nějak podmanit a využít je, leč nikdy toho nedosáhne, právě naopak.

Vyšlo v zkrácené verzi zde.

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Antispiritualita se štítky , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.