Přečetl jsem

O potratu a antikoncepci

Žádná žena ať nepřijímá nápoje působící potrat. Ať také nezabíjí již počaté nebo již narozené děti, protože každý, kdo to učiní, si musí být vědom toho, že za ty, které zabil, se bude zodpovídat před soudnou stolicí Kristovou. Ale ať se také ženy neodvažují pít ty ďábelské nápoje, kvůli nimž by ztratily schopnost počít dítě. Jestliže jakákoliv žena tyto věci učiní, ať si uvědomí, že se bude zodpovídat za tolik zabití, kolik by ještě mohla počít dětí.

Rád bych věděl, zda by žena z urozeného rodu požívající ty smrtonosné nápoje, které působí neplodnost, chtěla, aby některá z otrokyň nebo žen z lidu činila totéž. Tak jak každá majitelka chce, aby se u ní rodili otroci, kteří by jí sloužili, tak ať i ona sama, pokaždé když počne dítě, ho buď sama odkojí nebo ho dá k odkojení jiné ženě. Ať snad náhodou neusiluje o to, že by nechtěla počít anebo – což je ještě horší – zabít ty, kteří mohou být dobrými křesťany. Jak může s dobrým svědomím vyžadovat, aby otrokyně rodily otroky, když sama nechce rodit ty, kteří by mohli být křesťany?

Sv. Caesarius z Arles, Kázání 44,2

•   •   •   •   • 

O lásce

Skutečně existuje falešná láska, jejíž součástí je hříšná shovívavost a slabost, a také mírnost těch, kteří se nikomu neprotiví, protože se všech bojí. Je také jiný druh takzvané lásky jejíž podstatou je humanistický sentimentalismus. Ta chce získat schválení skutečné lásky, kterou často kazí svou společností.

Jedním z hlavních konfliktů současnosti je konflikt mezi pravou a falešnou láskou. Falešná láska připomíná to, co je v Evangeliu řečeno o falešných kristech. Ti jsou před svým odhalením nebezpečnější než zjevní Kristovi nepřátelé. Optimi corruptio pessima – nejhorší je taková zkaženost, která útočí na to, co máme nejlepšího, na nejvyšší teologální ctnost. Zdánlivé dobro, které přitahuje hříšníka, je ve své podstatě tím nebezpečnější, čím většího dobra je karikaturou. Jako příklad uveďme např. ideál „pankřesťanů“, kteří usilují o sjednocení církví se škodou pro víru, kterou takové sjednocení vyžaduje.

Jestliže tedy ti, kteří mají představovat skutečnou lásku, kvůli hlouposti nebo ze strachu (ať už jde o jednání vědomé nebo nevědomé) v jistých případech schvalují to, co učí falešná láska, může to vést k nepředstavitelnému zlu. To bývá někdy větší než zlo, které by způsobili přesvědčení pronásledovatelé, s nimiž, což je jasné, nemůžeme mít nic společného.

P. R.Garrigou-Lagrange, OP

Láska k Bohu nejen touží zakoušet Jeho sladkost a patřit Mu, ale také si velmi cení plnění Jeho vůle, šíření Jeho kultu a velebení Jeho cti. Chce totiž, aby Ho všichni znali, všichni milovali, všichni Mu sloužili a nade vše Ho uctívali.

Láska k bližnímu touží nejen po jeho tělesném zdraví a časném úspěchu, ale především touží po jeho věčné spáse. Kde je láska dokonalejší, tam je i vřelejší touha a neustálá starost o to, abychom k ní přispěli a také tím větší radost, když spásu nalezne. Vždyť láska „nehledá svého” (1 Kor 13,5), nýbrž to, co je Boží.

Nakolik miluješ Boha a upřímně toužíš po tom, co je Boží, natolik se také trápíš nad urážkou Boha, když vidíš, že není poznán a uctíván, že není milován a že Ho lidé neposlouchají, a že se ničí Jeho kult a protivníků přibývá a radují se. Stejně tak nakolik miluješ spásu bližního, natolik se rmoutíš z jeho zahynutí a z nedostatků v jeho duchovním růstu.

Takovou lásku Bůh vyžaduje od všech svých přátel a především od svých zástupců, kteří se mají řídit láskou k spravedlnosti a odporem k nepravosti, podle Božího srdce: „Miluješ spravedlnost” (Ž 45,8). Spravedlností se zde rozumí zachování všeho, co je nutné ke spáse a duchovnímu růstu duší.

Sv. Bonaventura, De sex alis Seraphim

•   •   •   •   •

O snášení utrpení

Kdyby se někdy přihodilo něco smutného, obtížného, nepříjemného, hořkého anebo něco co se protiví dobru, ihned utíkej k Ježíši visícímu na kříži. Dívej se na Ukřižovaného, kontempluj jeho trnovou korunu, železné hřeby, kopí probodávající bok. Před křížem rozjímej o ranách jeho rukou a nohou, ranách hlavy, boku i celého těla a uvědomuj si, jak velmi tě miloval ten, který toho za tebe tolik vytrpěl a tolik snášel. Věř mi, že po takové kontemplaci ihned zakusíš, jak se vše smutné stává radostným, obtížné lehkým, nepříjemné příjemným, hořké sladkým a milým, takže i ty začínáš volat a říkat s blahoslaveným Jobem: „Čeho se napřed nechtěla má duše ani dotknout, to se mi nyní kvůli útisku“ Kristova umučení „stává pokrmem“ (por. Job 6,7). Je to jako kdybys říkala: věci, které byly předtím pro mou duši nepřijatelné, staly se mi nyní sladké a příjemné díky Kristovu utrpení a bolestem, které mám před očima.

Sv. Bonaventura, De prefectione vitae ad sorores 6,11

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Nezařazené se štítky , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.