Slovíčko – 14. neděle po Svatém Duchu

Sv. Evangelium podle Matouše (6, 24-33).

Za onoho času řekl Ježíš učedníkům svým: Nikdo nemůže dvěma pánům sloužiti; neboť buď bude jednoho nenáviděti a druhého milovati, aneb jednoho se přidrží a druhým pohrdne. Nemůžete Bohu sloužiti a mamonu. Proto pravím vám: nepečujte úzkostlivě o život svůj, co byste jedli, ani o tělo své, čím byste se odívali. Není-li život více nežli pokrm a tělo více než oděv? Pohleďte na ptactvo nebeské, že neseje, ani nežne, ani neshromažďuje do stodol, a Otec váš nebeský živí je. Nejste-li vy dražší nežli ono? A kdo z vás přemýšleje může přidati ke své podstavě loket jeden? A proč pečujete úzkostlivě o svůj oděv? Pozorujte kvítí polní, kterak roste, nepracuje aniž přede; pravím pak vám, že ani Šalomoun ve vší slávě své nebyl tak oděn, jako jedno z nich. Jestliže tedy trávu polní, která dnes jest a zítra do peci vržena bývá, Bůh tak odívá, čím spíše vás, malověrní? Nepečujte tedy úzkostlivě, říkajíce: Co budeme jísti, aneb co budeme píti, aneb čím se budeme odívati? Neboť toho všeho pohané hledají; ví zajisté Otec váš nebeský, že toho všeho potřebujete. Hledejte tedy nejprve království Božího a spravedlnosti jeho, a toto všecko bude vám přidáno.

Pán Ježíš Kristus je pravda a pravdou je i Jeho slovo. On říká, že „nikdo nemůže sloužit dvěma pánům“. Musíme si jasně uvědomit, že to je neměnná realita, kterou Bůh zná a říká nám o ní. Tak jsme prostě stvořeni. Sv. Caesarius z Arles to potvrzuje: „Protože žádný člověk, či dobrý či zlý, nemůže být prázdný, proto ten, kdo svou duši naplňuje láskou ke světu, nemůže přijmout Kristovu sladkost. Takoví lidé jsou podobní nádobám plným bláta. Nemohou přijmout drahocennou tekutinu“. Neexistuje prostřední cesta, kterou mnohokrát chceme vybrat – trochu Bohu a trochu mamoně, světu…

Ptactvo nebeské a polní lilie to však mají snazší. Boží stvoření (kromě člověka) nemá svobodu, je nutně závislé na Bohu, a On je nutně musí živit. My se můžeme rozhodnout pro falešnou svobodu – nezávislost na Bohu. Pak se ovšem také zříkáme Jeho pomoci, kterou nám nabízí pro každý okamžik a situaci našeho života. Získáme možná trochu víc toho časného, ale ztrácíme to věčné.

Bylo by dobré se znovu spolu s Pánem Ježíšem zahledět na řád vepsaný v stvoření, které vyšlo z Božích rukou a mluvím nám o Něm. Mluví nám o Jeho moci a dobrotě, o Jeho kráse a prozřetelnosti. Je dobré udělat si někdy nedělní odpolední výlet do krásné podzimní přírody a uvědomit si: To žloutnoucí opadávající listí nahradí na jaře nové – krásně zelené. Bůh je věrný… Stromy úzkostlivě nepečují o to, zda se na jaře znovu zazelenají. Mají trpělivost… My ji však nemáme. Chceme vše, a teď hned – i Boha i vlastní prospěch. A přece nám Bůh to vše chce dát. Jen je třeba zachovat Jím daný řád: nejprve Boží království, nejprve horlivě hledat co se Jemu líbí a věrně to konat. Pak budeme možná překvapeni, jak je Bůh štědrý!

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Slovíčko se štítky . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.