Slovíčko – 24. neděle po Svatém Duchu

Sv. Evangelium podle Matouše (24, 15-35).

Za onoho času řekl Pán Ježíš učedníkům svým: Když uzříte ohavnost zpuštění, která jest předpověděna od Proroka Daniele, kterak stojí na místě svatém – kdo to čte, rozuměj – tehda, kdo jsou v Judsku, utecte na hory, a kdo jest na střeše, nesestupuj, aby vzal něco z domu svého, a kdo na poli, nevracej se, aby vzal roucho své. Běda pak těhotným a kojícím v oněch dnech. Modlete se však, aby útěk váš nenastal v zimě neb v sobotu; neboť tehdy bude soužení veliké, jakého nebylo od počátku světa až dosavad, aniž kdy bude. A kdyby nebyli ukráceni dnové ti, nebyl by zachován nižádný člověk; ale pro vyvolené budou ukráceni dnové ti. Tehdy řekne-li vám kdo: Hle, tuto jest Kristus, anebo tamto, nevěřte; neboť povstanou nepraví Kristové a falešní proroci a budou činiti divy veliké a zázraky, takže by se uvedli v blud, kdyby možno bylo, i vyvolení. Aj, předpověděl jsem to vám. Řeknou-li vám tedy: Hle, na poušti jest, nevycházejte. Hle, ve skrýších jest, nevěřte. Neboť jako blesk vychází od východu a ukazuje se až na západ, tak bude i příchod Syna člověka. Kdekoli bude tělo, tam se shromáždí i orlové. A hned po soužení těch dnů slunce se zatmí a měsíc nedá světla svého a hvězdy budou padati s nebe a moci nebeské budou se pohybovati. A tu se ukáže znamení Syna člověka na nebi; i budou kvíleti tehdy všecka pokolení země a uzří Syna člověka přicházeti v oblacích nebeských s mocí velikou a s velebností. A pošle Anděly své s troubou a hlasem velikým; i shromáždí vyvolené jeho ode čtyř větrů, od končin nebes až do končin jejich. Od stromu fíkového pak naučte se podobenství. Když ratolest jeho již omládne a listí vyrazí, víte, že blízko jest léto; tak i vy, když uvidíte všecky věci tyto, vězte, že blízko jest přede dveřmi. Amen pravím vám: nepomine pokolení toto, až všecky tyto věci se stanou. Nebe a země pominou, ale slova má nepominou.

Texty poslední neděle liturgického roku připomínají druhý Kristův příchod, který zakončí pozemské putování Církve. Ježíš Kristus velmi zřetelně předpovídá některá znamení, která tomu budou přecházet. Přesná interpretace Ježíšových prorockých slov je však obtížná. Již mnohokrát v historii se lidé domnívali, že se to vztahuje právě na jejich dobu. Také v současnosti se můžeme setkat s některými podobnými prohlášeními. Protože nás však sám Pán Ježíš varuje před různými svůdci, bude lépe nepokoušet se uvažovat o tom, zda zrovna ta naše doba není dobou těsně před Kristovým příchodem, a zaměřit svou pozornost na něco jiného.

Především je třeba uposlechnout Ježíšovy výzvy: „nevěřte“ (falešným prorokům), „nevycházejte“ na poušť hledat Krista. Pán Ježíš zde varuje před tím, k čemu máme sklony, a to i v Církvi – spoléhat na lidi, opírat se o člověka, který je jen „jako tráva“ (Ž 90,5; 103,15). Proto je „prokletý muž, který spoléhá na člověka“ a „požehnán ten, který doufá v Hospodina“ (Jer 17,5.7). Právě období zkoušek (osobních nebo vyplývajících ze všeobecného utrpení, zmatku ve světě apod.) odhalují, jaká je naše víra a na čem se zakládá. Samozřejmě, že Bůh někdy dělá malé či větší zázraky pro povzbuzení naší víry, nebo nám posílá do cesty lidi, kteří pro nás mohou být povzbuzením, duchovní autoritou… Ale to vše jsou jen jakési ukazatele či podpůrné prvky, při jejichž hodnocení musíme zachovat obezřetnost a naučit se je velmi dobře rozlišovat. Podstata katolické víry totiž není ve vnějškových znameních, soukromých zjeveních nebo svědectvích osob, které mají jakési „tajné informace“, nová podstatná vyjasnění aktuálního světového dění…

Bůh nám dal milost víry. Všechny podstatné informace k tomu, jak máme svou víru žít, nacházíme v Písmu sv. a Tradici Církve. Vědomí toho, že se blíží druhý Kristův příchod a všeobecný soud, který bude následovat, nás má povzbudit k postoji bdělosti. Jejím vyjádřením bude prostě to, že se budeme snažit svou víru nejen uchovat, ale také postupně prohlubovat, posilovat. Jak? „Obyčejným“ praktickým životem podle Desatera a ve shodě s tradiční praxí duchovního života, kterou máme popsánu v osvědčené duchovní literatuře (Následování Krista, Filotea apod.) a v příkladech světců. Co je nad to, je – velmi pravděpodobně – ze zlého (por. Mt 5,37).

Pokud v této každodenní praxi křesťanského života budeme věrní, pak si můžeme být jistí, že se na nás splní Kristovo zaslíbení z tohoto evangelijního úryvku, že „vyvolení nebudou moci být uvedeni v blud“.

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Slovíčko se štítky , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.