Slovíčko – 3. neděle adventní

Sv. Evangelium podle Jana (1, 19-28).

Za onoho času k Janovi poslali židé z Jerusalema kněze a levity, aby se ho otázali: Ty, kdo jsi? I vyznal a nezapřel; a vyznal: Já nejsem Kristus. I otázali se ho: Co tedy? Eliáš jsi ty? A řekl: Nejsem. Prorok jsi ty? A odpověděl: Ne. Tedy řekli jemu: Kdo jsi, ať odpověď dáme těm, kteří nás poslali? Co pravíš sám o sobě? Pravil: Já jsem hlas volajícího na poušti: Spravte cestu Páně, jakož pověděl Prorok Isaiáš. A ti, kteří byli posláni, z fariseů byli. I otázali se ho a řekli jemu: Proč tedy křtíš, nejsi-li Kristus, ani Eliáš, ani Prorok? Jan odpověděl jim řka: Já křtím vodou, ale uprostřed vás stojí, jehož vy neznáte. Jest to ten, jenž po mně přijde, jenž přede mnou jest, jemuž já nejsem hoden rozvázati jeho řemének u obuvi. – Toto se stalo v Betanii za Jordánem, kde Jan křtil.

Jan Křtitel je největší prorok, především proto, že mu Bůh svěřil mimořádný úkol – být „téměř Kristem“. Jeho činy (křty vodou) a hlásání Božího slova byly tak výjimečné, že ho někteří považovali dokonce za samotného Mesiáše. Jeho velikost však nebyla jen v tom, co bez svých zásluh přijal od Boha. Dnešní evangelium velmi zřetelně ukazuje, že byl také velký světec – a to pro svou pokoru.

Čím větší úkol Bůh člověku svěřuje, tím pokorněji je třeba ten úkol vykonávat, s vědomím, že to je jen služba a že to nemůže sloužit k vlastní oslavě. Kolik již bylo v historii takových Bohem obdarovaných lidí, kteří si službu Bohu přivlastnili a použili Jeho dary ke své vlastní slávě, materiálnímu prospěchu či získání vlivu na druhé lidi a ovládání je! Ale sv. Jan Křtitel tak nejednal. Vždyť co mu bránilo, aby řekl „ano, já jsem Eliáš, já jsem velký Prorok“? Jen pokora. On se nepřirovnává k žádnému člověku a říká dokonce, že je jen hlas – hlas, který ve svém čase zazní a pak zmlkne, aby dal prostor tomu, který „byl před ním“ a „jemuž není hoden ani řemínek sandálů rozvázat“.

Pokorný postoj sv. Jana, který je také pro svou pokoru ctěn (přinejmenším na Východě) jako největší světec po Panně Marii je pro nás povzbuzením, abychom usilovali o týž postoj. Dostali jsme od Boha velké dary, především dar víry. Prosme ale také o dar pokory, abychom se stali malí před Ježíšem Kristem a tak byli hodni radovat se o Vánocích za své velikosti založené na důstojnosti Božích dětí.

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Slovíčko se štítky , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.