Vánoce s Mistrem Vyšebrodského oltáře

Scéna Narození Pána Ježíše bývá na obrazech či ikonách představována různě. Mnohá znázornění, především na ikonách, jsou velmi bohatá a obsahují mnoho myšlenek a podnětů k modlitbě. Budeme si však všímat pouze jedné věci – jak se v těchto zobrazeních ukazuje postoj úcty a klanění Božímu Synu. Nacházíme několik hlavních typů zobrazení tohoto postoje klanění, který je jedním z podstatných projevů křesťanského života (projev daru zbožnosti). Ikony většinou představují Matku Boží jakoby trochu odvrácenou od Ježíška, přičemž Ho adorují zástupy andělů a pastýři.

Ikona Narození Páně, 15. st. (commons.wikimedia.org)

V západní malbě někdy Panna Maria drží Ježíška na rukou a ukazuje Ho pastýřům nebo jiným osobám, a ti se Mu klanějí.

Narození Páně, anonym, 18. st. (commons.wikimedia.org)

Někdy leží Ježíšek v jesličkách a ona sama se sv. Josefem klečí u jesliček a klaní se Mu.

Narození Páně, škola z Cusco - Peru, 18. st. (commons.wikimedia.org)

Jak představuje Narození Páně a postoj klanění Mistr Vyšebrodského oltáře?

Narození Páně, Mistr Vyšebrodského oltáře, 14. st. (commons.wikimedia.org)

Na první pohled je vidět, že tento obraz, podobně jak mnohé jiné gotické obrazy, je inspirován byzantským ikonopiseckým stylem (příprava lázně pro Ježíška, andělovo zvěstování pastýřům apod.). Zároveň však Mistr Vyšebrodského oltáře některé prvky upravuje a vnáší zde svůj osobní pohled. Panna Maria drží Ježíška v náručí, ale současně se na Něj dívá a klaní se mu s gestem adorace a zdá se, že Ho líbá nebo alespoň chce políbit (Virgo osculans). Není tedy, tak jak to bývá na ikonách, od Ježíška odvrácena. Je však třeba podotknout, že to odvrácení Bohorodičky v byzantském umění neznamená nějakou pasivitu či nezájem, naopak – vyjadřuje hlubokou kontemplaci. Matka Boží nepotřebuje na Ježíška hledět, protože kontemplace není založena na fyzickém vidění, na vnějších věcech a na tělesných citech. Je to duchovní, vnitřní postoj. Panna Maria „rozvažuje ve svém srdci“ to, co jí bylo řečeno pastýři a to, co sama viděla a prožila.

Zde však na Ježíška hledí, leč ne pouze jako pozemská matka radující se z narození svého dítěte. I zde ho kontempluje a klaní se Mu. Je vidět, že Panna Maria nedrží Ježíška pevně, zdá se spíše, že to On drží ji. On je totiž Bohem a ona jen „pokornou služebnicí“. Zároveň však oproti byzantskému stylu je toto znázornění více „lidské“, ovšem s teologickým obsahem. Panna Maria je zde také představena jako Bolestná, Spolutrpící, což je předzvěst toho, co se stane později na Golgotě (na ikonách je to znázorněno prostřednictvím toho, že Ježíšek leží v jesličkách, které mají podobu hrobu) a jako zosobněná Ecclesia. Tato Ecclesia je Nevěstou, líbající Syna a Ženicha (por. Ž 2,12 /Pešitta, Ek. překlad/; PnP 1,2), což podle sv. Bernarda z Clairvaux (kázání na Píseň Písní) naznačuje duchovní spojení se Spasitelem. Panna Maria je „Sponsa et Mater Filii Dei Patris“ (Honorius z Autun a Rupert z Deutz).

Oproti znázornění, kde Panna Maria ukazuje Ježíška pastýřům (kde je zdůrazněno spíše její prostřednictví) je zde podtrhnuto, že ona první nám dává příklad, jak se Bohu klanět, ona sama je učitelkou duchovního života, kontemplace. Zdá se, že takto je Panna Maria představena i v typech, kde se ona se sv. Josefem klaní u jesliček. Ale tam zase chybí myšlenka, že ona je Božímu Synu nejblíž, že Ho drží (i když jemně) a představuje nám Ho. Mistr Vyšebrodského oltáře úžasně spojuje mnohé zdánlivě protikladné myšlenky (podle odborníků zde také spojuje dva byzantské typy Bohorodičky – Eleusa a Glykofylusa) a tím se jeho zobrazení Narození Páně stává velmi bohatým a vhodným pro osobní rozjímání.

Jak rozjímat? Tak jak Bohorodička. Písmo sv. říká, že Panna Maria vše, co se dálo v souvislosti s narozením Spasitele a o čem svědčili pastýři „uchovávala v srdci a uvažovala o tom“. Podobně uchovávala v srdci všechna slova, která od Ježíše slyšela v souvislosti s Jeho ztrátou a nalezením v chrámu. Ať to byly radostné události, jako narození Krista, nebo spíše bolestné, jako ztráta a hledání Ho (kdy při Jeho nalezení se Ježíš jakoby od svých rodičů distancuje), Panna Maria to vše vztahuje k Bohu, rozjímá o tom, a je to pro ni příležitost k rozvinutí dětinné oddanosti Bohu Otci. Uvědomuje si, že Pán Ježíš je jí dán jen jako Boží dar, dar Otce, že na Něj vlastně nemá žádný nárok a že se Ho jednou bude muset v krutých bolestech ducha pod křížem definitivně vzdát, obětovat Ho. To je pravá zbožnost. Nelpět na svých pocitech, na svých duchovních zážitcích. To je duch oběti – přinášet duchovní oběti Bohu, uctívat Ho v jakékoliv situaci, bez ohledu na to, zda je pro mne příjemná a milá nebo ne.

Inspirováni Mistrem Vyšebrodského oltáře zkusme prožít tyto Vánoce s Matkou Boží. Čemu nás může Matka Boží naučit? Že máme být vytrvalí v modlitbě a máme se Mu především klanět. Můžeme také jako Bohorodička Vtělenému Bohu projevovat své lidské city. Nečekejme však, že se vždy budeme při modlitbě cítit povzneseně, jako to bývá třeba o Vánocích nebo jiných svátečních příležitostech. I ve chvílích zkoušek a během všedních dnů s jejich starostmi je třeba důvěřovat Bohu a zcela se Mu se synovskou důvěrou podřídit. My Ho nedržíme – On drží nás! My však máme tendenci reptat, což je zcela v protikladu s darem zbožnosti. Jestliže tedy naše zbožnost bude umocněna a očištěna skrze zkoušky víry, budeme duchovně stále silnější a budeme potom také moci obohatit jiné – ne zbožnými frázemi, ale svědectvím vlastního života i praktickou pomocí, konkrétními skutky milosrdenství.

Milostiplné vánoční svátky pod duchovním vedením Bohorodičky a Boží požehnání do nového roku 2012 všem čtenářům a přátelům

přeje a vyprošuje

br. František

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Spiritualita, Umění se štítky , , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.