Slovíčko – Hod Boží vánoční, druhá mše sv.

Sv. Evangelium podle Lukáše (2, 15-20).

Za onoho času pastýři pravili k sobě vespolek: Pojďme až do Betléma a vizme tu událost, kterou Pán oznámil nám. I přišli s chvátáním a nalezli Marii a Josefa i dítko položené v jeslích. A uzřevše to, vypravovali věc, která jim byla pověděna o tomto Dítku. A všickni, kteří to slyšeli, divili se a také těm věcem, které jim byly pověděny od pastýřů. Maria pak zachovávala všecka ta slova, uvažujíc o nich v srdci svém. I navrátili se pastýři, velebíce a chválíce Boha pro všecko, co byli slyšeli a viděli, jak jim bylo pověděno.

„Vánoce jsou svátky klidu, nezkoušejte naši třídu!“ Toto heslo jsme pravidelně jako školáci psali ve dnech před Vánocemi na školní tabuli. Vánoce sice všeobecně bývají považovány za svátku klidu a míru, nemají to však být dny nicnedělání.

V této souvislosti nám právě dnešní evangelium z „pastýřské mše vánoční“ staví za vzor pastýře, obyčejné lidi, kteří navíc ve své době byli považováni za nevzdělané, za spodinu. Vidíme jejich velkou aktivitu, když „s chvátáním“ přichází do Betléma. Řekli si totiž mezi sebou „pojďme a vizme“. Nebyla to pouhá lidská zvědavost, byla to odpověď na Boží výzvu. A když přišli a uviděli, že to, co jim Bůh řekl, je skutečností, nezůstali jen „v klidu hledět“. Naopak „uzřevše to, vypravovali o tom, co jim bylo o Dítku řečeno“. Poté se vracejí – zase nezůstávají v klidu a ani nemohou, neboť práce nečeká. Nevrací se však ke své každodenní činnosti stejní, jdou „velebíce a chválíce Boha“.

Vánoce mají pro nás být dny zvýšené duchovní aktivity. Většinou sice odpočíváme fyzicky, ale rozhodně není Boží vůlí, abychom jen „hnípali“ před televizí. Co máme tedy dělat? Často např. navštěvujeme své příbuzné a přátele. Někteří z nich jsou možná nevěřící nebo vlažní křesťané. Máme jim podobně jako pastýři vypravovat o tom, co nám Bůh řekl a ukázal prostřednictvím naší víry, máme podobně jako pastýři prostě o tom Děťátku vypravovat druhým.

A pokud se na to možná necítíme nebo k tomu není vhodná příležitost, rozhodně máme vše dělat „velebíce a chválíce Boha“. Jelikož však na rozdíl od pastýřů většina z nás nemá v těchto dnech naléhavou práci, nestačí jen velebit Boha jaksi mimochodem, máme si také najít více času výlučně pro Něho. Jakou tomuto chválení Boha (mimo samozřejmé účasti na mši sv.) dáme formu, záleží na nás. Určitě se však můžeme inspirovat duchovní postojem Panny Marie, která ve svém srdci rozjímala Boží slovo.

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Slovíčko se štítky , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.