Slovíčko – Svaté Rodiny

Sv. Evangelium podle Lukáše (2, 42-52).

Když byl Ježíš ve dvanácti letech, oni podle obyčeje svátkového šli do Jerusalema; a když se po uplynutí svátečních dnů vraceli, zůstal pacholík Ježíš v Jerusalemě, aniž to zpozorovali rodiče jeho. Domnívajíce se pak, že jest v družině, ušli den cesty a hledali ho mezi příbuznými a známými, a nenalezše, vrátili se do Jerusalema, hledajíce ho. I stalo se, po třech dnech nalezli ho ve chrámě, an sedí mezi učiteli, poslouchaje je a otazuje se jich. Žasli pak všichni, kteří ho slyšeli, nad rozumností a odpověďmi jeho. A uzřevše to, podivili se. I řekla k němu Matka jeho: Synu, proč jsi nám to učinil? Hle otec tvůj a já s bolestí jsme hledali tebe. I řekl k nim: Co jest, že jste mě hledali? Zdali jste nevěděli, že musím býti v tom, co jest Otce mého? Ale oni neporozuměli slovu, které k nim mluvil. I sestoupil s nimi a přišel do Nazareta a byl jim poddán. A Matka jeho uchovávala všecka slova ta v srdci svém. A Ježíš prospíval moudrostí a věkem a milostí u Boha i u lidí. 

Svatá Rodina je rodinou skutečně výjimečnou. Každý člen rodiny je svatý – Nejsvětější Syn, Bohočlověk, ten, který nikdy „hříchu neučinil“ (1 Pt 2,22). Neposkvrněná Matka, Nová Eva, ta, která nikdy v ničem nepodlehla svodům pokušitele a její muž, svatý Josef, „muž spravedlivý“ (Mt 1,19). Pokud nám Církev tuto rodinu staví jako vzor, můžeme být v pokušení říci: „…ale jak je máme následovat, vždyť nikdy nemůžeme dosáhnout takového ideálu“.

Svatá Rodina však prožívala situace, které prožívají také mnozí z nás. Rodičům se ztratil syn. Hledají ho napřed mezi nejbližšími a pak se vrací tam, kde snad může být – do Jeruzaléma. Hledají trpělivě, nereptají, nenadávají, nehádají se mezi sebou, jak to bývá někdy v našich rodinách: „Za to můžeš ty, proč jsi ho nehlídala!“ … „Vždyť jsem ti říkala, že je ještě malý, že ho nemáme brát s sebou!“, atd.…

Při hledání Ježíše však jsou Panna Maria se sv. Josefem vedeni nejen přirozenou láskou. Vědí, že On je ten největší poklad, že jim nepatří, že Ho mají jen svěřeného. Tím spíše Ho musí najít… Hledají Ho s bolestí, a je to jejich společná bolest. A když Jeho Matka klade otázku „proč jsi nám to učinil“, není to výčitka. Je to otázka po smyslu tajemného Božího jednání. Ten smysl jim však ještě odhalen není – nechápou, co to je „být v tom, co je mého Otce“ nebo proč má „být v tom, co je jeho Otce“.

A tady může být pro nás povzbuzení a příklad: Pokud tak svatí rodiče měli problém pochopit tajemné Boží jednání, čím spíše my? Ptáme se, proč Bůh dopouští v našem rodinném životě určité nedokonalosti, překážky, proč vše nejde jako po másle. Vždyť se tak snažíme… Ano, křesťanští rodiče by se měli takto ptát, měli by prožívat společně tuto nebo jiné bolesti. Ale neměli by také zapomínat, že je někdy součástí Božího plánu nechat je v nejistotě, jakoby bez odpovědi. Nebo je to prostě odpověď, které nerozumí…

Svatá Rodina nám tedy má být vzorem především v tom: vytrvat v hledání a plnění Boží vůle, i přes překážky a chvíle „duchovní temnoty“. Pokud rodiče v jednotě budou nést ty společné každodenní kříže, pokud půjdou v tom duchovním hledání jedním směrem, a ne proti sobě, i jejich děti budou „prospívat věkem, moudrostí a milostí“.

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Slovíčko se štítky , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Jedna reakce na Slovíčko – Svaté Rodiny

  1. Pingback: Rozhlédnutí 2012/01/8 « Duše a hvězdy

Komentáře nejsou povoleny.