Slovíčko – 2. neděle po Zjevení Páně

Sv. Evangelium podle Jana (2, 1-11).

Za onoho času byla svatba v Káně galilejské; a byla tam Matka Ježíšova. Byl pak pozván na svatbu také Ježíš a učedníci jeho. A když se nedostávalo vína, řekla Matka Ježíšova k němu: Nemají vína. I řekl jí Ježíš: Co chceš ode mne, ženo? Ještě nepřišla hodina má. Dí Matka jeho služebníkům: Cokoli vám řekne, učiňte. Bylo pak tam postaveno pro očišťování židovské šest kamenných džbánů, z nichž každý pojal do sebe míry dvě neb tři. Dí jim Ježíš: Naplňte džbány vodou. I naplnili je až do vrchu. A Ježíš řekl jim: Nyní načerpejte a neste správci svatby. I nesli. Když pak správce svatby okusil vody vínem učiněné a nevěděl, odkud jest, služebníci však, kteří čerpali vodu, to věděli, správce svatby zavolal ženicha a řekl jemu: Každý člověk předkládá nejprve dobré víno, a když se dosyta napili, tehdy to, které jest méně vzácné; ty však jsi zachoval dobré víno až dosavad. Tím učinil Ježíš počátek divů v Káně galilejské a zjevil slávu svou; i uvěřili v něho učedníci jeho. 

Jsme v období po Zjevení Páně. Tato slavnost původně obsahovala liturgickou připomínku třech událostí – klanění Třech králů, Ježíšova křtu v Jordánu a Jeho prvního zázraku, proměnění vody ve víno v Káně Galilejské. Církev později připomínku těchto událostí rozdělila na jednotlivé dny, a proto právě evangelium druhé neděle po Zjevení hovoří o zázraku v Káně.

Apoštol Jan píše, že tento zázrak je počátkem Ježíšových znamení (signorum) a manifestací Jeho slávy. Ale na počátku toho všeho není jen samotný Pán Ježíš. Je zde Jeho Matka, na jejíž přímluvu dělá první veřejné znamení potvrzující Jeho misii. A je vhodné si uvědomit, že to dokonce není poprvé, kdy Bůh dává lidem znak prostřednictvím této Ženy zaslíbené již v ráji (por. Gen 3,15). Ona sama, tedy její zázračné početí Ježíše Krista, se podle Božího úradku stala znamením, když se na ní splnilo proroctví Izaiáše „…sám Hospodin dá vám znamení: Aj, panna počne…“ (Iz 7,14).

To první znamení bylo zpočátku skryté. Nyní konečně Bůh dává znamení zjevné, veřejné. Ježíšovo oslovení „ženo“ není tedy vyjádřením nějaké neochoty vůči matce nebo distancování se od ní. Je to skutečně navázání na protoevangelium: „Nepřátelství ustanovuji mezi tebou a ženou … ona rozdrtí hlavu tvou“ (Gen 3,15). Z jedné strany sice ještě nepřišla jeho hodina, ale přímluva Panny Marie ji uspišuje a my jsme do „prvních minut“ této hodiny uváděni slovy „Cokoliv vám řekne, učiňte“. Jsou to slova, která odteď budou platit stále a pro všechny Jeho učedníky.

A tak když konečně v plnosti přišla Jeho hodina, ve které se měl stát „odumřelým pšeničným zrnem“ (por. J 12,23-24), znovu je zde Žena, které Ježíš říká „Hle, tvůj syn“ a učedníkovi „Hle, tvá matka“ (J 19,26-27). Co tedy máme my učinit? Poslechnout Ježíše Krista a přijat tuto Ženu za svou matku, jako učedník Jan. Pak s její pomocí a přímluvou naše všední dny, které jsou často takové obyčejné jak voda, dostanou chuť nejlepšího vína a i na nás Bůh zjeví svou slávu.