Slovíčko – 21. neděle po Svatém Duchu

Sv. Evangelium podle Matouše (18, 23-35).

Za onoho času pověděl Pán Ježíš učedníkům svým podobenství toto: Podobno jest království nebeské králi, který chtěl počet klásti se služebníky svými. A když počal počet klásti, přivedli mu jednoho, který mu byl dlužen deset tisíc hřiven. Když pak neměl čím zaplatit, rozkázal jej pán jeho prodati, též manželku jeho i dítky a všecko, co měl, a zaplatit. Padnuv tedy služebník ten před ním, prosil ho řka: Poshověj mi, a všecko zaplatím tobě. I slitoval se pán nad služebníkem oním, propustil ho a dluh mu odpustil. Vyšed pak služebník ten, nalezl jednoho ze svých spoluslužebníků, který mu byl dlužen sto denárů. I uchopil ho a hrdloval se s ním řka: Zaplať, cos dlužen. Padnuv tedy spoluslužebník jeho před ním, prosil ho řka: Poshověj mi a všecko zaplatím tobě. Ale on nechtěl, nýbrž odšed, dal jej do žaláře, až by zaplatil dluh. Uzřevše pak spoluslužebníci jeho, co se událo, zarmoutili se velice a přišedše, pověděli pánu svému všecko, co se bylo stalo. Tu povolal ho pán jeho a řekl jemu: Služebníku nešlechetný, všecken dluh odpustil jsem tobě, poněvadž jsi mě prosil: neměl jsi tedy také ty se slitovati nad spoluslužebníkem svým, jakož i já slitoval jsem se nad tebou? I rozhněval se pán jeho a dal jej mučitelům, dokud by nezaplatil všeho dluhu. Tak i Otec můj nebeský učiní vám, neodpustíte-li jeden každý bratru svému ze srdcí svých.

V dnešní době je mezi lidmi poměrně dost rozšířené magické myšlení. Jeho podstatou je přesvědčení, že nějaké božstvo, osud nebo něco podobného – tak jak to chápe ta která osoba – můžeme ovlivnit naším konkrétním jednáním, že ho můžeme jaksi donutit jednat tak, jak bychom chtěli. Děje se to především prostřednictvím konkrétních praktik: „Když uděláš ten a ten pohyb a vyslovíš ta a ta slova, položíš tam a tam ten předmět, budeš mít štěstí, budeš ochráněn před negativní energií apod.“

Na první pohled by se mohlo zdát, že k podobnému myšlení nabádá i dnešní evangelijní úryvek, který můžeme shrnout takto: „Jestliže odpustíš svému spoluslužebníkovi, bude ti odpuštěno, když neodpustíš, Bůh ti také neodpustí“. Zde však jde o něco úplně jiného. Z jedné strany víme, že Bůh je svobodný a suverénní ve svém jednání k nám a nemůžeme Ho k ničemu donutit, z druhé strany to však neznamená, že naše jednání vůči bližním nemá vliv na to, jak Bůh jedná s námi. Nejde ale jen o nějaká vnější gesta, ta Boha „nepřesvědčí“ a „nedonutí“. On vidí do našeho srdce: „neodpustíte-li jeden každý bratru svému ze srdcí svých„. Zde se samozřejmě nemyslí srdce jako sídlo citu. Při skutečném odpuštění mohou být city, emoce stále zraněny, můžeme stále cítit jistou vnitřní nechuť vůči tomu, kdo nám ublížil, pokud ale chceme odpustit, náš postoj je správný. „Ze srdce“ zde tedy znamená rozhodnutí, akt vůle – dobré vůle, ochoty odpustit. Služebník z evangelia „nechtěl, nýbrž odšed, dal jej do žaláře…“

Ale někdo by se skutečně mohl snažit odpustit jen z chladné vypočítavosti, aby Bůh byl milosrdný k němu, což se blíží tomu magickému postoji. Zda skutečně odpustil ze srdce, ukáže konkrétní život. Pokud člověku, který mu ublížil, není schopen prokázat žádný skutek lásky (může jít třeba jen o duchovní skutek, tedy o modlitbu za něj, prosbu o Boží požehnání), asi to nebylo pravé odpuštění. Samozřejmě, není to vždy úplně jednoduché a může jít o delší proces. Naše kamenné srdce se musí postupně a s pomocí Boží milosti přeměnit na srdce z masa. V takovém případě je třeba k odpuštění se vracet.

Pokud to budeme vytrvale dělat, nakonec se můžeme stát podobnými našemu Pánu Ježíši Kristu, který ze srdce, navždy a dokonale odpustil všem, kteří Jeho odpuštění chtějí přijmout, když na kříži zvolal „Otče, odpusť jim, neboť nevědí, co činí“ (Lk 23,34). Bude v nás vidět Jeho obraz, budeme mít Jeho Ducha a nové srdce. To nové srdce, které je otevřeno vůči bližním, je také otevřeno vůči Bohu a Jeho odpuštění.

Boží jednání vůči nám tedy nemůžeme ovlivnit přímo, ale nepřímo – jestliže změníme sebe a svůj postoj k bližním, budeme sami otevřeni na přijetí Božího odpuštění, Boží milosti.